Procházka na haldu Ema

Dnes odpoledne jsme se vydali na malý výlet na nejvyšší bod Ostravy, haldu Ema. Z Michálkovic se tam dá pohodlně dojít pěšky, jen část cesty musela být Deňula na vodítku, protože jsme šli podél frekventované silnice. Zjistila jsem, že už na vodítku tolik netahá. Teda když zrovna nevidí za plotem nějakého psa anebo se k nám neblíží nějaký člověk. To se chce nadšeně vítat nebo očmuchávat.

    Cesta nám rychle ubíhala a asi za hodinku jsme byly na vrcholu. Za normálních okolností je z Emy nádherný výhled na Ostravu, ale dnešní počasí nám moc nepřálo. Této haldě se někdy říká "ostravská sopka", protože pod povrchem stále hoří uhlí a v některých místech stoupá ze země dým a výpary. Nikdy se tady ani nedrží sníh. Další zajímavostí je její zvláštní barva, kvůli které jí mnozí přezdívají Červenka.

    Nic z toho ale Deny nezajímalo. Jen co jsme došly, brala ji blbá a začla si hrát s mističkou na vodu. Pak lítala jak divá, až jsem se bála, že mi spadne z nějakého srázu. Po několika minutách se mi ji podařilo odchytit a připnout na vodítko a tak jsme se mohly vydat na cestu domů. Pořád ale měla dost energie a běhala tam a zpět. Jen poslední úsek cesty po naší ulici šlo poznat, že těch 6 km jí dalo docela zabrat. Uf, úkol splněn, borderku se podařilo aspoň na chvilku utahat.