Národní výstava psů Ostrava

A je to tady, naše první výstava! Lehká nervozita už od rána. U vchodu do pavilonu davy lidí a psů. Deny se chce s každým zdravit, tahá na vodítku a mě to ještě víc znervózňuje. Naštěstí je se mnou Davčova mamka, která má zkušenosti s vystavováním čivav a Bonga, tak mi dává cenné rady a uklidňuje mě. Po příchodu si zkoušíme pohyb v kruhu a výstavní postoj. Deny je rozjuchaná a moc se nesoustředí. Zdravíme se se známými a čekáme. Deny chvílemi klidně leží a já sleduju rozhodčího, jak hodnotí. Nejdřív se seřadit, pak si sám prohlédne zuby a ohmatá proporce. Následuje klus v kruhu. Potom bere každého zvlášť na klus tam a zpět a sepisuje posudek při pohledu na psa v postoji. Na závěr kluše opět celá skupina a pak určuje pořadí.

    Posuzování trvá docela dlouho, pan rozhodčí je velmi pečlivý a tam si tak říkám, že mi Deny tak dlouho stát v postoji určitě nebude. Přicházíme na řadu my. V naší kategorii dorostu je nás celkem 5. Bree s Peťou, naše kamarádky z výcvikového tábora, jsou hned před námi. Deny by si s Bree nejradši pohrála a nechápe, proč to nejde. Upoutání pozornosti na pamlsek funguje jen chvílemi. Teď mi připadá, že celé posouzení uběhlo nějak hrozně rychle. Deny si často sedá, v klusu mi skáče na ruku nebo čmuchá, ocas má nahoru a jen ve vzácných chvílích to vypadá, že jsme obě na výstavu dobře připravené. Sice jsme trénovaly, ale teď mi dochází, že málo. Nemám čas sledovat holky kolem nás, ale je mi jasné, že z toho žádné prvenství nebude. Bree je čtvrtá a my páté, tedy poslední... Známka velmi nadějná 5 a docela dobrý posudek.

   Uff, máme to za sebou. Teda žádná sláva. Trochu se uklidňuju tím, že to mohlo dopadnout ještě hůř, kdyby se mi Deny vyčurala, vykadila, nebo jsme se třeba srazily. Ale i tak mě mrzí, že se mi ji nepodařilo předvést lépe a biju se do hlavy, že jsem trénink na výstavu podcenila. No další pokus nás čeká zhruba za měsíc a to máme tedy co dělat... Uvidíme, žádné přehnané výstavní ambice nemáme, takže jestli nám to spolu nepůjde nebo se Deny rozhodčím nebude líbit, hroutit se z toho nebudem :)

    Nejhezčí zážitek z výstavy nakonec bylo setkání s Lennym, otcem od Deny, a jeho majitelkou Iwonkou. Seznámila nás Kristýna Nogová, chovatelka od Deny, která úspěšně vystavovala svou koikřici Alischu. Lenorek je chlupáč a mazlík. Mnohem víc než o svou dceru se ale staral o to, kdo mu vydrbe kožich. Iwonka nám dala cenné rady a taky nás s Deny fotila :)