Cvičák

První březnovou neděli nás čekala první lekce na cvičáku. Chodíme cvičit do Kynologického klubu Slezská Ostrava, takže to máme od domu blízko. Cestou se Deny aspoň trochu vyběhá na haldě. Kurz, který navštěvujeme, je určen začínajícím psovodům. To mě popravdě nalákalo, protože žádné předchozí zkušenosti s výcvikem psů nemám a těch pár přečtených knih o klikrtréninku se moc počítat nedá. Jenže realita je trošku jiná. V naší skupině je nás cca 15-20 dvojic páníček-pes, což je docela dost na to, aby nás mohla cvičitelka efektivně opravovat a radit nám. A taky věková skladba psů je různorodá. Cvičí s námi několik podobně starých štěňat a na druhou stranu dospělí psi, kteří už jsou na cvičáku jako doma a poslouchají skoro jako hodinky :) Výcvik je bohužel spíš přizpůsoben druhé skupině...

     Ale co už, máme to od domu blízko a je pro mě neocenitelná zkušenost cvičit s Deny v tak rušivém prostředí. Když jsme přišli na cvičák poprvé, byla jak u vytržení, když viděla ostatní psíky. Se všemi se musela přivítat, očmuchat a s některými štěňaty si i pohrála. Jak jsem očekávala, tak bylo těžké pak obrátit její pozornost zpátky ke mně a k ruce plné pamlsků. Měla ten svůj vysmátý výraz a tahala mě na vodítku k nejbližších psům. Hned na úvod jsme začali cvičit chůzi u nohy, což jsme doma ještě netrénovali. No u nohy mi rozhodně nešla a byl to pro mě docela záhul ji vůbec udržet na krátkém vodítku. Zato sedni u nohy nám šlo. Cvičili jsme i lehni, to z domu docela umíme a taky vstaň a zůstaň. To pro nás byla novinka, takže nic moc... Na závěr lekce jsme zkoušeli přechod kladiny. Deny se moc nechtělo přejít po šikmé plošině nahoru, hledala "únikový východ", ale se cvičitelkou jsme jí nedaly šanci a pak už to docela zvládla. Potom jsme všechny psíky vypustili na volno. Deny nejvíc řádila s Lordem, tříměsíčním štěnětem staforda, a protože bylo všude okolo bláto, měla jsem rázem hnědou borderku. Takhle zpracená teda ještě nebyla... :)

    O týden později jsme měli další dvě lekce. Deny mě moc mile překvapila. Přes týden jsme cvičili hlavně chůzi u nohy a teda už to bylo o něco lepší. Asi na tom měly svou zásluhu vařená kuřecí srdíčka, která jsem vyměnila za Jerky. Ale hlavně Deny pochopila povel zůstaň. V sedu se mi ji podařilo několikrát obejít dokola, ale z lehu se mi vždycky zvedla. No a zůstaň ve stoje je nemožné. Hyperaktivka naše... Taky jsme začali trénovat přivolání. Rozdělili jsme se do tří skupin asi po pěti lidech, rozestavěli se do kruhu a na stopovačce jsme pouštěli psy ke společné hře a pak se je snažili přivolat. Tady na mě Deňula nereagovala skoro vůbec. Proč mě, paničko, sakra voláš a taháš na té šňůře, když si tak hezky hraju? Nevím nevím, mám pocit, že tak si povel ke mně spojí spíš s tím, že jí končí sranda, než že ji u mě čeká dobrotka... Každopádně se na cvičáku opět vyřádila, zamazala a spala až do oběda :) Lord tentokrát nepřišel, ale našla si nejlepšího parťáka na okusování v podobně starém německém ovčákovi Ronym.

   Další lekce na cvičáku nás čekají až v dubnu, tak uvidíme, kam se do té doby posunem.